Nepál 2017 travel blog


Opet vstavam nechutne brzo. V 6:45 mame sraz a mirime na autobusak. Kluci nejsou klasicky schopni prijit v cas, takze kulham napred. Na autobusaku nachazime nas autobus a usadime se. Sedacky nejsou ocislovane, takze volime sedacku vzadu, jelikoz mame vysoke cislo sedacky. Pak prijdou Indove a chteji nas vyhodit. Vubec se mi to nelibi. Pak i pruvodci nas presouva. Chci, aby mi ukazal, kde stoji cisla sedacek, kdyz me vyhazuje z puvodniho mista. Ignoruje me. Ja tedy balim svou prudici naladu a sedam si uplne dozadu doprosted. Alespon si muzu natahnout nohy. Vedle me si seda dvojice Nemek. Bohuzel vedle me si seda ta oskliva z obou. Po prestavce se ale meni. To je taky okamzik, kdy jizda zacina byt zajimava. Na stene jsou vetraky, ktere se daji ovladat. Jen Nemky jej ovladat nemuzou, protoze misto tlacitka na strope maji jen diru. Casem se vetrak sam zapne a fouka te osklivejsi Nemce do obliceje. Vubec ji to nezavidim, ale je to na druhou stranu vtipne. Proste Nepal. Druha, ta hezci a sympaticka Nemka, ma jiny problem. Sedacka pred ni je znicena, takze Indovi pred ni se sama sklapi a po case Ind lezi v podstate v kline Nemky.

Po nekolika hodinach jizny na hlavnim tahu Pokhara - Kathmandu odpocujeme smerem k narodnimu parku Chitwan. Nyni zacina prava zabava. Silnice neni asfaltovana a byla spis pro ctyrkolky a ne autobusy. Jeli jsme krokem, neskutecne to s nami hazelo. Skutecky masakr. A to jedeme k treti nejvetsi turistivke atrakti Nepalu. Tato jizda se zaradila hned na druhe misto nejsilenejsich a nejhroznejsich jizd autobusu - hned za Bolivii, ktera vyhrala jen diky tomu, ze prselo a ja v autobuse diky derave strese zmokl.

Po sedmi hodinach dorazime do vesnicky Sauraha, ktera lezi hned vedle narodniho parku. Na autobusaku by nas meli vyzvednout z ubytka. Hned vidim pana z naseho ubytka, jen na ceduli neni Mr Petr ale John Grey. Nevadi, za tu cenu, kterou Dzos v ramci "jsme tu posledni dny a nemame zadne penize" domluvil, jsem se nedivil.

Odvazi nas na ubytovani, dostavame welcome drink a jdeme na prohlidku vesnice. Pak uz jen vecere a jdeme spat.

Ranni program nam zacina nechutne brzo. V sedm vychazime uz na canoe safari. V ten okamzik zjistuju jeden zasadni nedostatek. Rano tu je zima. To je podraz.

Kanoe jsou takove mistni. Sedime na malinkych zidlickach, po deseti minutach me zacnou bolet nechutne zada, po dalsich 10 minutach me uz boli uplne vsechno a modlim se, aby to utrpeni brzo skoncilo. Koncime po 45 minutach. Hura. Jizda po rece nic moc. Asi nejslabsi, co jsem zatim zazil.

Nasleduje walking safari. Pruvodce nas nejprve upozornuje, jak se mame chovat a co delat, kdyz potkame jake zvire. Nejpravdepodobnejsi je setkani s nosorozcem. To pry musime utikat co to pujde a hlavne cik-cak. Pripadne vylezt na strom. Na otazku jestli uz musel nekdy behat odpovida "many times". Jsem chromy, ani jedno nedam, takze doufam, ze nosorozce potkame, ale ze bude hodny.

Nosorozce nakonec nepotkavame. Jen nejake antilopy, divoka prasata a ptaky. Nejvetsi vzruso nastava, kdyz nas malem atakuje stado svatych krav. Trochu jsem se bal. Pak jeste navstevujeme misto, kde cvici a rozmnozuji slony a vracime se na obed na ubytko.

Po obede nasleduji jeep safari. Snad neco uvidime. Je spatne obdobi. Je vysoka trava, ktera ma treba i tri az ctyri metry, takze neni moc videt. Navic safari je v destnem pralese. Tam nikdy moc zvirat neni. Asi to nebudu smet porovnavat s Afrikou. Ta je jina liga. Vidime nejake antilopy a ptaky. Pak to ale prislo. Nosorozec. A jen par metru od nas. Hura. Ten mi chybel do sbirky. Ted uz jsem videl celou velkou petku. Delame mraky fotek a nosorozec mizi. Pak uz to je nuda. Nic zajimaveho uz moc nevidime. Na tygra bengalskeho musim zapomenout.

Na zpatecni ceste nam je pekelna zima. Hruza. V pralese ma byt vedro a ne zima. Bavime se trochu s holcinou z Taiwanu, ktera je s nama v aute. Zjistuju, ze jsem zabar. Take trekovala v v oblasti Everestu. Ji ale bylo zdravotne spatne uz asi treti den. Nosici ji na zadech museli nekam donest a pak letela stejne jako ja vrtulnikem.

Na ceste zpatky nas pruvodce take upozornuje na hory v dalce. Neskutecne. My jsme v destnim pralese a vidime zasnezene vrcholky hor. Jedna z nich je Manaslu. Parada.

Po safari davame veceri ve vesnici. Vyuzivame happy hour a davame si coctaily 1+1 zdarma. Moje Tequila Sunrise vypada jako spatny vtip, ale jsme v Nepalu. Steak je alespon dobry.

Kdyz jdeme z restaurace na hotel, zastavi nas nejaky mistnak a rika, ze ve vesnici je nosorozec. Pri tom ukazuje dopredu (smerem, odkud jsme my sli). Neverime mu moc. Zni presvedcive a pak sprintuje smerem, kam ukazoval. V mezidobi zacnou stekat psy a je videt hloucek lidi, co neco foti, jdeme se radsi mrknout. Otacime to a jdeme zpatky. Nic nevidim, ale najednou me zastavi nejaka mistni holcina, ze nemam jit dal, ze jde nosorozec. Uz si ho taky vsimam. Jde si hezky uprosted silnice. Jeste, ze nas holka zastavila. Za nosorozcem jde dav lidi, kteri jej foti a bavi se.

Nosorozec to pak vezme do vedlejsi ulicky a my pronasledovani vzdavame a jdeme uz konecne na ubytko.



Advertisement
OperationEyesight.com
Entry Rating:     Why ratings?
Please Rate:  
Thank you for voting!
Share |