Nepál 2017 travel blog


Kole‎no v noci boli, ale rano bolest ustupuje. Nicmene nemuzu poradne chodit. Premyslim co dal. Nakonec se rozhoduju, ze se nejak dobelham do Pherishe, kde je mensi nemocnice. Tam by se mi mohl nekdo na koleno podivat a rict co dal.

‎Cesta je narocna, chodim prakticky jen na jedne noze, ktera me zacina po chvilce bolet. Musim si davat navic strasne pozor, abych pravou nohou nezakopl o zadny kamen, jelikoz to pekelne boli.

Casem navic mi dochazi i fyzicke sily. Jsem uplne k.o. a nechapu cim to. Vcera jsem byl totalne v pohode, dneska myslim, ze umru. Casem me prestava limitovat koleno, ale muj zalostny fyzicky stav. Cesta je navic nekonecna. Ani Snickers me nedostava na nohy. Hur jsem se snad v zivote necitil. Ale musim to dojit. Pomahaji i kluci, kteri chodi napred a pak se vraci pro mou krosnu. Ale i bez krosky to je utrpeni, jen trochu mensi.

Po tri a pul hodinach se dobelham do Pherishe. Nemocnice otevira az za 45 minut, takze jdeme na obed. Davam si velky obed, trochu se obavam, ze me ta mistni dietni strava uplne neprospiva. Po obede se citim hned lip.

Nasleduje navsteva kliniky. Chvili cekam, ale pak prijdu na radu. Ordinuje doktorka, asi z UK, ktera tu dobrovolnici. Nejprve se vyptava, odkud a kam jdu atd. Pak ji vysvetluji, ze tu nejsem s vyskovou nemoci, ale s kolenem.

‎Koleno mi nakonec prohledne, udela s nim nekolik neprijemnych chvatu a oznami mi, ze vazy i meniskus jsou v poradku. Jen mam v koleni vodu, diky ktere nemuzu chodit. Da mi masticku a nejake leky a oznami mi, ze mam prijit na kontrolu za dva dny. Pak se uvidi, ale tyto otoky vetsinou mizi az po tydnu. Jinak mi zakazala chodit a mam jen lezet a mit koleno podlozeno nekolika polstari, aby bylo co nejvys.

‎Varianta s vrtulnikem je dle pani doktorky stale jeste ve hre. Pokud se koleno neumoudri, museli by me odsud evakuovat. To by nemel byt zadny vetsi problem. Cena lidovych 2000 - 2500 dolaru. Lze ale platit i kartou a s Alpenvereinem nejsou v tomto ohledu problemy.

Pak uz jen platim 90 USD za vysetreni a jdu do restaurace, kde jsou ostatni. Timto se nase cesty deli. Kluci jsou jeste o vesnici dal a pokracuji v treku. Ja budu mozna pokracovat za dva dny. Ale zatim tezko rict. Pani doktorka se tvarila, ze i kdyz se koleno umoudri, tak bych si mel najat nosice, ktery by mi krosnu odnesl, tak abych zbytecne nezatezovat koleno.

Takze ted me ceka jeden a pul dne cteni.‎

Valeni v posteli je hrozne a depresivni. Je zima, pokoj maly a nijak zvlast hezky, a ja tu budu muset minimalne den a pul jen tak lezet. Kdyby tu alespon bylo wifi a moznost nabit baterky v mobilech (mensi upresneni: moznost tu je, jen hodina nabijeni mobilu stoji 3 USD, a to tem vydriduchum odmitam dat).

Prvni pul den nejak preziju a prospim. Druhy den je kolenu o trochu lip, ale stale je natekle a nemuzu jej moc ohybat. Cpu do sebe prasky, ktere jsem dostal, a mazu koleno masti, kterou jsem dostal, a doufam, ze do dalsiho dne se to vyrazne zlepsi.

Mezi tim ctu a nudim se. Taky studuju trasu treku a cim dyl lezim v posteli, tim vic si rikal, ze k tomu Everestu prece jen dojdu. Do Gorak Shepu, coz je posledni bod EBC treku (odtud se chodi uz jen na otocku do base campu) to je cca 7 hodin chuze, pricemz, by se melo po ceste dvakrat prespavat. Takze kazdy den max. 2,5 hodin chuze. To je zvladnutelne, a navic bych mel vzdy jeste pul dne na to, abych lecil koleno. Taky bych timto pravdepodobne dokazal jeste odchytit kluky, kteri by meli v Gorak Shepu spat dve noci. A pak by se videlo. ‎Proste chmurne myslenky, ze nejlepsi by bylo, aby me odsud evakuovali vrtulnikem zpet do tepleho Kathmandu jsou pryc.

Ono to nejak pujde.‎



Advertisement
OperationEyesight.com
Entry Rating:     Why ratings?
Please Rate:  
Thank you for voting!
Share |