Nepál 2017 travel blog


Ráno nám to klasický trvá, Dzos navíc vyřizuje pracovní emaily, takze zdrzuje. Před desátou ale vyrazíme. Cesta jde hned do kopce a následně nechutne z kopce a klesame az na úroveň 3300 metrů. To jsme uz v půli cesty a dáváme oběd. Během oběda se lehce spalim, ale zádná tragedie.

Během oběda se rozhoduji, ze by stálo zato, začít pouzívat bandáz na koleno, kterou jsem si přivezl. Jen nevím, na jaké koleno ji dát. Můzu ji dát na pravé koleno, které není stále po nedobrovolnem pulmanatonu po Krusnych horách zdravé nebo na levé, které díky stavu toho pravého schytava 80% veskeré zátěze. Rozhoduju se nakonec pro prave koleno. ‎

Po obědě nás čeká stoupání do Tengboche. Musíme se dostat z 3300 m do 3850 metrů. Stoupání nám dává zabrat, cestu navíc blokují skupiny Japonciku. Po necelých dvou hodinách stoupání jsme v Tengboche. Jsou tam davy turistů, takze děláme jen rychle fotky klástera a jdeme dal. Nasím cílem je dojít az do Pangboche, které je o několik kilometrů dal a lezí těsně pod hranicí 4 tis. metrů. Cesta z Tengboche je uz trochu drsnějsí. Doposud to byly nádherné cesty, nyní uz byly trochu uzsí, cas od času podél nějakého mensího srazu. Pro nás zádný problém. Člověk by musel být hodně sikovný, aby si něco udělal (coz na druhou stranu já jsem), ale nechápu, jak tu dokázou chodit nosiči, kteří tahají na zádech klidně i 60 kg.‎

‎Poslední úsek do Pangboche uz umiram. Cesta byla dneska hodně náročná. Poslední stoupání nakonec zvladame a ubytovavame se hned v prvním guesthousu, který potkavame.

‎Zatím mě ani moc nebolí hlava, ale je tu za to pěkná zima.

‎Shrnutí dne: ‎14 km, sestup 600 metrů, stoupání 1100 metrů, spaleno 2950 kilokalorii.



Advertisement
OperationEyesight.com
Entry Rating:     Why ratings?
Please Rate:  
Thank you for voting!
Share |